S dvojčaty přichází i průser 20
"No počkat, pánové! A já jako nic?" Dala jsem si ruce v bok a začala si je měřit pohledem. "Tys ještě neměla?" Podíval se na mě udiveně Tom a bylo na něm vidět, jak mu to dělá dobře, když mě může provokovat. Najednou Tom šáhnul pod stůl a vyndal plnej talíř palačinek. "Tak si dej, něco jsme ti přece jen nechali." Mrknul na mě a já se nestačila divit. "Tak to bych od vás vážně nečekala." Vzala jsem si dvě a pocákala je tekutou čokoládou, mňam, to je moje. "Ten zbytek si klidně vemte." Prohodila jsem a všechno bylo v tu ránu pryč.
Když jsme všichni dojedli dostala jsem nápad. "Tome, něco sem ti včera slíbila." Tom svraštil čelo a kluci přestali žvýkat a nastražili uši. "Plácli jsme si na to." Snažila jsem se mu osvěžit paměť. Najednou se Tomovi rozsvítilo. "Ty do toho vážně půjdeš?" "Jo, jasně! Proč ne?" Ušklíbla jsem se a rozhlídla se kolem. Já a Tom jsme seděli v křeslech a kluci se mačkali na sedačce. Všichni tři ale měli na obličeji stejnej výraz. "Nechcete nám náhodou říct, vo co tady de?" Zeptal se naivně Gustav, i když předem znal odpověď. S Tomem jsme se na sebe pobaveně koukli a zavrtěli hlavami. "To je překvápko, že jo, Tome?" Ten to kývnutím potvrdil.
"Kdo z vás umyje nádobí?" Zeptala jsem se, když jsme byli i po obědě. Všichni se na mě prosebně koukli. "Ne, já vařila. Nebudu vám tady ještě dělat služku!" Bránila jsem se. "Tak fajn, já ho teda umeju, no." Nabídnul se neochotně Gustav. "Díky, si zlatí." Lípla jsem mu pusu tvář. "A já ho utřu!" Přidal se ihned Tom. "Tak fajn." "A pusa nebude?" Kouknul se na mě zdrceně Tom. "Ne, ty nejseš zlatí!!" Odsekla jsem mu a kluci dostali výtlem.
Gustav s Tomem se doplahočili do kuchyně a my ostatní se svalili na gauč. "Já už půjdu. Juli, jsi vážně super holka. Tak na turné." Mrknul na mě Georg a odešel. Nechápavě jsem se podívala na Billa. "Na jakým turné?" Valila jsem na něj vyděšeně oči. "No přece si přijala, že nám budeš dělat maskérku ne?!" "No to jo, ale…" "To znamená že budeš jezdit s náma po koncertech! No a teď máme turné po Německu." Usmál se na mě Bill a poplácal mě po zádech. "Šmarjá." Ulevila jsem si a hodila jsem do hifiny Oomph na plný pecky.
"Kde je Georg?" Zeptal se překvapeně Tom, když se vrátil s Gustavem z kuchyně celej morkej od vody. "Odešel domů." Předběhla jsem v odpovědi Billa. "Já už asi taky budu muset jít." Hodil smutnej xicht Gustav. "Znáte matku, ne?!" Povzdychnul si zdrceně a my se všichni rozesmáli. "To je škoda, že už musíš. Tak si zase někdy dáme spicha, jasný?" Narvhla jsem a Gustav se na mě usmál, zamával nám a zmizel ve dveřích.
"Co teď? Máte někdo nějaký nápady?" Ptal se Bill. "Ehm, Bille, neber to nijak osobně, ale já musím s Tomem jít něco to, no…zařídit." Informovala jsem ho opatrně. "Vážně v tom není nic osobního." Tentokrát jsem to byla já, kdo házel omluvný pohledy. "To je v pohodě." Odpověděl okamžitě Bill, ale podle hlasu nebylo v pohodě vůbec nic.
"Tak já vás tu nechám samotný, holoubci!" Odseknul naštvaně a vklouznul do bot. "Sakra, co to do tebe vjelo?" Nechápala jsem, ale Bill dělal, jako že mě neslyší. "Myslel jsem si, že seš jiná. Ale asi tvoje sestra není jediná kdo je povrchní!" Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a lapala po dechu. Tohle přece nemůže myslet vážně?! Do očí se mi vehnaly slzy. Ještě mě naposledy probodl pohledem a vypálil z domu jako střela.
Něco mi svíralo srdce. Připadalo mi, jako by mi někdo na něj položil obrovskej balvan, kterej nedokážu sama zvednout. "Neboj, to ho přejde. Jen bezdůvodně žárlí." Konejšil mě Tom. "Žárlí? A na co?" Nechápala jsem. Nikdy jsem si nepřipadala víc ukřivděná než teď. Po tom všem, jak rodiče nadržovali ségře jsem myslela, že už nikdy nezažiju horší pocit křivdy. Ale mýlila jsem se. "Má tě rád. Prostě jen nechce pochopit, že máme společný tajemství." Mrknul na mě Tom a utřel mi slzy